Humans of My Street Films: Tomáš Princ

V porotě My Street Films letos vedle Diany Tabakov a Petry Nesvačilové usedne také fotograf Tomáš Princ, autor blogu Humans of Prague. Nepotkali jste se už v pražských ulicích?

Jste zakladatelem fotoblogu Humans of Prague. Byl jste v začátcích v kontaktu s podobnými projekty, jako například Humans of New York?

V kontaktu s autorem HONY jsem nebyl, ale po několika měsících práce na blogu jsem dostal pozvánku do uzavřené facebookové skupiny pro autory podobných projektů.

Na ulici zastavujete cizí lidi a fotíte je. Podle čeho si je vybíráte?

Snažím se, aby můj výběr zůstával co možná nejvíce „náhodný“. Mnohdy oslovuji lidi čistě na základě toho, že jdou proti mně po ulici, či proto, že někde sedí na lavičce. Spíše oslovuji jednotlivce, to už je poměrně výrazný filtr.

Velmi často se vám lidé svěřují se svými intimními příběhy, jak s nimi vedete dialog?

Lidi oslovuji s otázkou, jestli je mohu vyfotit. Mnoho lidí řekne, že ne, mnoho lidí nemá čas, mnoho lidí je se mnou ochotno mluvit jen o velmi obecných věcech. A pak se najdou tací, kdo jsou schopni a ochotni se v hovoru se mnou otevřít více a mluvit o své konkrétní zkušenosti, o tom, co prožili a prožívají a jakým způsobem. V hovoru s nimi jednoduše následuji svou zvědavost a doptávám se na konkrétní věci, konkrétní vzpomínky a obrazy z jejich života.

Působíte spíše jako introvert. Jak zvládáte kontakt s neznámými lidmi?

To, že jsem spíše introvert, se projevuje v tom, že preferuji hovor s jedním, dvěma lidmi před komunikací s větší skupinou. Vždy jsem rád poznával nové lidi, i skrze studium kulturní antropologie, později i „jiné lidi“, takže s tím žádný problém nemám. Ale je pravda, že blog jsem zakládal až v osmadvaceti letech, po různých pracovních, cestovatelských a dobrovolnických zkušenostech, o deset let dříve by to pro mě bylo o poznání složitější.

Jaké máte další plány se svým blogem?

Nejbližší bod, ke kterému se v rámci Humans of Prague upínám, je podzimní vydání knihy. Bude obsahovat přibližně 250 nejlepších příběhů za poslední čtyři roky.

Jste členem poroty letošní soutěže My Street Films. Jak budete hodnotit krátké amatérské filmy? Co je pro vás podstatné?

Sám jsem zvědavý, jaké filmy mě zaujmou nejvíce. Ale myslím si, že každopádně využiji zkušenost z práce na blogu, kdy v hovorech s lidmi musím umět odlišit hlavní od vedlejšího, vágní od trefně popsaného, upřímnost od manýry. U filmů mě bude zajímat jejich příběh, ať vyřčený či vyjádřený audiovizuálními prostředky, a jejich vnitřní konzistentnost, myšlenková i formální.