Vítězné snímky My Street Films Award 2020

Porota My Street Films Awards 2020 ve složení Zuzana Fuksová, Tomáš Bojar a Zuzana Kirchnerová udělila:
1. místo: Lenka Jirků – První poslední cesta
2. místo: Věra Matějková – Konec dovolené
3. místo: Ondřej Pilát – Johana
Čestné znání: Tereza Štěpánová – Trasa

Vyjádření poroty My Street Films 2020

Zuzana Fuksová
spisovatelka, moderátorka, raperka
Filmy První poslední cesta, Konec dovolené, Johanna, Trasa, které jsme letos vybrali, zdánlivě nic moc nespojuje, ale ejhle, nakonec ano: ani jeden se nespokojí s rychloodpověďmi. Jsou to filmy, které si nechávají něco pro sebe, mluví obrazy, náznakem a humorem a přece působí autenticky a ryze.
Tomáš Bojar
režisér, scénárista a producent
U filmů, které jsme ocenili, ale i u různých dalších, na které se nakonec nedostalo, se mi moc líbila jedna základní, zdánlivě triviální, ale přitom dost nesamozřejmá věc: jejich autoři měli skutečně co říct. A udělali to často s tak sympatickou lehkostí a přirozeností, že se mi některé obrazy a scény ještě vrací. Osobně mě nejvíc nadchlo citlivé a soustředěné pozorování světa ve filmu Trasa. Celá jeho poetika mi v té své neokázalosti a jemnosti připadá mnohem přesvědčivější než u spousty ostentativně uměleckých filmů, které jsou k vidění na velkých festivalech. Také se mi moc líbila základní poctivost První poslední cesty: tomu filmu se prostě dá věřit a když o něm řeknu, že „jde až na dřeň“, nepřipadám si, že vyslovuji přihlouplé klišé.
 
Zuzana Kirchnerová
režisérka, scénáristka a vedoucí projektu My Street Films
 
Za sebe musím říct, že pro mě bylo rozhodování skutečně těžké a výsledek rozhodně nebyl jednoznačný. V letošním roce se urodilo mnoho různorodých, zcela osobitých a veskrze autorských filmů. Bylo skutečně těžké označit pouze tři vítězné dokumenty. I z toho důvodu jsme se rozhodli udělit i četné uznání. Filmy, které jsme vybrali, nás zaujali především tím, s jakou lehkostí a svébytnou poetikou zpracovávají vážná témata. U filmu Konec dovolené jsme ocenili především lehkost a vtip, se kterým se dívá na opomíjené téma ženského potažmo mateřského sebevědomí. Film Johanna nás zaujal nejen svým originálním námětem, ale také způsobem zpracování: těžko lze uvěřit, že režisér a zároveň kameraman držel v ruce filmovou kameru poprvé v životě. Snímek Trasa mě osobně oslovil svou formální čistotou, jednoduchostí a unikátním filmovým viděním. Konečně vítězný dokument První poslední cesta mě upoutal svou otevřeností, upřímností a zároveň jemností, možno i říct křehkostí a neokázalostí zpracování.