Květnové dny pro nás znamenají seznámení s novými filmovými náměty a jejich autory a autorkami. V Praze, Brně a Ostravě se konají první workshopy, kde se naše lektorské dvojice potkávají s přihlášenými tvůrci*kyněmi a společně by měli rozvíjet jejich nápady na krátké filmy. Co nás letos čeká a na co se těšíme?
Pražský workshop letos vede režisér Jan V. Sacher spolu s dokumentaristkou Terezou Reichovou. Ptali jsme se jich, na co se na letošních workshopech nejvíce těší a pro Jana Sachera je to „dobrá spolupráce, skvělé příběhy, krásné myšlenky a ještě krásnější duše.“ Právě duše nezbytně prostupují všemi vybranými náměty, mezi nimiž najdeme medailonky lidí bez domova, ale i morušovníku v centru města. Kromě toho prozkoumáme, jak se ve městě daří nejenom stromům, ale i lidským nohám. Seznámíme se s babičkou, která napsala kuchařku „Jak se vaří z dýní a patisonů – jakož i z cuket a lilků“, a pak propadla digitální fotografii. Vystoupáme na vysokou horu, která by měla symbolizovat náročnou cestu k porozumění mezi matkou a dcerou. Rodinné tlaky pocítíme ve filmu věnovanému alkoholu a jeho neotřesitelném místě v české společnosti. Své představy o japonské společnosti budeme zároveň moci srovnat s realitou nevýznamné vesnice v zapomenutém koutu této asijské země. Mimo naši českou každodennost nás zavedou i Šeptající, běloruské léčitelky podobné žítkovským bohyním. „Těším se na společnou cestu za filmovým tvarem a proces, který si zatím nikdo ještě neumíme představit. Je to vždy velké dobrodružství,“ popisuje k vybraným námětům Tereza Reichová.
Skupinová setkání v Brně povede lektorská dvojice Kateř Tureček a Barbora Sliepková. Kateř se těší „být nablízku novým procesům tvorby úplných nováčků.“ Ač se workshopů účastní lidé bez předchozích filmových zkušeností, vybírající si témata, která by dala zabrat i zkušeným dokumentaristům*kám, ať už se jedná o začarovaný kruh exekucí nebo problematika dostupného bydlení. Oblíbeným námětem bývají portréty zajímavých osobností, seznámíme se tedy s rekvizitářem Národního divadla, který svou bohatou sbírkou všemožných věcí zachránil nejedno divadelní představení, vydáme se ale také za vybranými starosty a starostkami z různých koutů republiky, kteří se upřímně snažili o prosperitu své obce. O tom, co je „domácí“ a co „cizí“, bude pojednávat film věnovaný „fenoménu čínského bistra“, které často bývá podivnou směsicí oblíbených jídel českých zákazníků. Málokdy se v My Street Films vyhneme tématům krize, letos ji nahlédneme z pohledu mladého člověka, který teprve hledá svou vlastní cestu životem, ale i z pohledu ženy, která srovnává vlastní neplodnost s krizí tvořivosti. Svou cestu z krize hledá i bývalý policista, který kvůli nemoci musel začít chytat ryby místo zločinců, což se zrcadlí i v rodinných vztazích. „Těším se na poslední workshop, na kterém si budeme společně promítat skoro dokončené filmy a skrz společnou reflexi se vzájemně podpoříme v jejich finalizaci,“ předjímá režisérka Barbora Sliepková.
Režisérka Marika Pecháčková a dokumentarista Ivo Bystřičan budou dojíždět do Ostravy, kde by mělo vzniknout osm nových krátkých filmů. „Každý člověk je jak nový národ, který má svůj jazyk, svoje zvyky, minulost a způsob myšlení. Těším se na tenhle duch cestování a poznávání,“ dodává Marika Pecháčková. V Ostravě se sešel pestrý mix témat, které bude zajímavé rozvíjet na skupinových setkáních. Jedna z autorek se bude věnovat nelehké situaci dnešní generace Z, zatímco další film by nás měl donutit přemýšlet o stáří a životě seniorů. Na jednu stranu budeme pátrat po vlastních rodinných kořenech, ale vydáme se i na Kanárské ostrovy, kam se stěhují odvážné ženy, které touží po životní změně. Jeden z filmů by měl ohledat fenomén cest, ať už těch fyzických či metafyzických. Budeme si klást otázku, jak se vyrovnávat s problémy, které nás nutí k černým myšlenkám, ale také jak můžeme své děti vzdělávat jinak, aby byly lépe připravené na řešení problémů, s nimiž se v životě setkají. A pokud se naše dítě začne věnovat e-sportu, jeden z připravovaných filmů by nám měl představit, co to vůbec je a jak vypadá české profesionální hraní. „Předmět nerovná se téma. Téma se musí vybudovat příběhem. Těším se, až se budeme bavit, jak to dělat. Je to jedna z nejtěžších věcí – a zároveň fakt nejzábavnějších,“ říká k hledání cest k filmu Ivo Bystřičan. A my už se těšíme, kam dojdeme!
