Na zastávce, u které autorka bydlí, přibývá zábradlí pokaždé, když se zrovna nedívá. V mnohém absurdní prostor zastávky jí nabízí prostor k prozkoumání metafory, kterou nesou graffiti, mumlání šalin a pixely v různých odstínech šedi.

—
Vyjádření poroty: Za řízené tápání nitrem oceňujeme film „BRNO – ZÁBRADLÍ“ Lucie Pozníkové. S citem pro symetrii a detail zachycuje urbánní úzkost, která do životních zastávek přichází bez ohlášení. Chirurgicky přesný, v pastelových barvách vyvedený audiovizuální tvar ukazuje, že ohledávání nitra člověka a zkoumání městské infrastruktury může být jeden a tentýž časoprostor.