Měsíc: Prosinec 2020
-
My Street Films Award 2020
My Street Films Award, ocenění pro nejlepší krátké dokumentární snímky, zná své vítěze. Vítězové sedmého ročníku soutěže ve svých filmech zobrazovali odchod milované osoby, vtipně a s nebývalým nadhledem portrétovali nejistotou a problém nízkého sebevědomí matek při návratu do práce nebo nabídli vhled do fenoménu shibari. Všechny tyto filmy budou k vidění online v rámci MFDF Ji.hlava v době od 1. do 8. listopadu, po festivalu také na webu Dafilms a My Street Films.
Krátké filmy přihlašované do soutěže vznikají v rámci celoročních workshopů My Street Films. Každý rok je vyhlášen veřejný open call, kam se zájemci mohou přihlásit se svým filmovým námětem, který pak zbytek roku zpracovávají na workshopech s předními dokumentaristy.
„U filmů, které jsme ocenili, ale i u různých dalších, na které se nakonec nedostalo, se mi moc líbila jedna základní, zdánlivě triviální, ale přitom dost nesamozřejmá věc: jejich autoři měli skutečně co říct. A udělali to často s tak sympatickou lehkostí a přirozeností, že se mi některé obrazy a scény ještě vrací,“ uvedl Tomáš Bojar, jeden z porotců soutěže.
Jedním z nepřehlédnutelných rysů řady filmů je ten, že soutěžící zpracovávali otázky týkající se jich samých. Vítězka soutěže Lenka Jirků ve svém filmu První poslední cesta zachytila příběh svého prvního doprovázení. Skrze své osobní setkání se smrtí ukazuje, jak se celá společnost navzdory blahobytu a vyspělým technologiím nedokáže vyrovnat s tím nejdůležitějším prvkem života, s jeho koncem. Dalším oceněným snímkem je Konec dovolené od Věry Matějkové. Sebeironizující kolektivní portrét složený z pocitů a zkušeností autorky a jejích blízkých kamarádek, zachycuje s odzbrojující komikou nejistotu matek, které po rodičovské dovolené znovu nastupují do práce. Oceněn byl i snímek Johana, empatický portrét dívky, který umožní divákům nahlédnout mezi příznivce shibari – japonského stylu vázání těla. Vyprávěcí styl Ondřeje Piláta, tvůrce dokumentu, je podpořen klasickou natáčecí technikou využívající 8 mm film.
Porota ve složení Zuzana Fuksová, Tomáš Bojar a Zuzana Kirchnerová letos kromě třech nejlepších filmů udělila i čestné uznání, jak popisuje Zuzana Kirchnerová: „Letos bylo rozhodování skutečně těžké a výsledek rozhodně nebyl jednoznačný. Urodilo se mnoho různorodých zcela osobitých a veskrze autorských filmů. Bylo těžké označit pouze tři vítězné dokumenty, a z toho důvodu jsme se rozhodli udělit i čestné uznání.“ To získalo film Trasa od Terezy Štěpánové, která zve diváka na cestu k objevování architektury nádražních budov, kterou si člověk jen málokdy uvědomuje, konkrétně zařadí a natožpak jí dokáže prožít.
-
Vítězné snímky My Street Films Award 2020
První poslední cesta 
Konec dovolené 
Johana 
Trasa Porota My Street Films Awards 2020 ve složení Zuzana Fuksová, Tomáš Bojar a Zuzana Kirchnerová udělila:
1. místo: Lenka Jirků – První poslední cesta
2. místo: Věra Matějková – Konec dovolené
3. místo: Ondřej Pilát – Johana
Čestné znání: Tereza Štěpánová – Trasa
Vyjádření poroty My Street Films 2020
Zuzana Fuksová
spisovatelka, moderátorka, raperkaFilmy První poslední cesta, Konec dovolené, Johanna, Trasa, které jsme letos vybrali, zdánlivě nic moc nespojuje, ale ejhle, nakonec ano: ani jeden se nespokojí s rychloodpověďmi. Jsou to filmy, které si nechávají něco pro sebe, mluví obrazy, náznakem a humorem a přece působí autenticky a ryze.
Tomáš Bojar
režisér, scénárista a producentU filmů, které jsme ocenili, ale i u různých dalších, na které se nakonec nedostalo, se mi moc líbila jedna základní, zdánlivě triviální, ale přitom dost nesamozřejmá věc: jejich autoři měli skutečně co říct. A udělali to často s tak sympatickou lehkostí a přirozeností, že se mi některé obrazy a scény ještě vrací. Osobně mě nejvíc nadchlo citlivé a soustředěné pozorování světa ve filmu Trasa. Celá jeho poetika mi v té své neokázalosti a jemnosti připadá mnohem přesvědčivější než u spousty ostentativně uměleckých filmů, které jsou k vidění na velkých festivalech. Také se mi moc líbila základní poctivost První poslední cesty: tomu filmu se prostě dá věřit a když o něm řeknu, že „jde až na dřeň“, nepřipadám si, že vyslovuji přihlouplé klišé.
Zuzana Kirchnerovárežisérka, scénáristka a vedoucí projektu My Street FilmsZa sebe musím říct, že pro mě bylo rozhodování skutečně těžké a výsledek rozhodně nebyl jednoznačný. V letošním roce se urodilo mnoho různorodých, zcela osobitých a veskrze autorských filmů. Bylo skutečně těžké označit pouze tři vítězné dokumenty. I z toho důvodu jsme se rozhodli udělit i četné uznání. Filmy, které jsme vybrali, nás zaujali především tím, s jakou lehkostí a svébytnou poetikou zpracovávají vážná témata. U filmu Konec dovolené jsme ocenili především lehkost a vtip, se kterým se dívá na opomíjené téma ženského potažmo mateřského sebevědomí. Film Johanna nás zaujal nejen svým originálním námětem, ale také způsobem zpracování: těžko lze uvěřit, že režisér a zároveň kameraman držel v ruce filmovou kameru poprvé v životě. Snímek Trasa mě osobně oslovil svou formální čistotou, jednoduchostí a unikátním filmovým viděním. Konečně vítězný dokument První poslední cesta mě upoutal svou otevřeností, upřímností a zároveň jemností, možno i říct křehkostí a neokázalostí zpracování.
