Před 20 lety na přechodu pro chodce v pražské Čimické ulici přejelo auto muže. Byl to můj táta. Přes ten přechod jsem několik let nemohla chodit. Dnes po něm chodím denně. Krátký poetický experimentální film z místa, které má pro mě zvláštní význam, je nahlédnutím do vztahu s mým otcem.
—
„Na minimalistické ploše, kterou Tereza Plavecká dokázala velmi svébytně využít, se odehrává hluboký příběh, který s námi autorka sdílí s lehkostí a nestrojenou upřímností.“ (vyjádření poroty, 1. místo v My Street Films Award 2022)
„Rády bychom vyzdvihly mnohovrstevnost filmu, která ukazuje nejen autorčinu zkušenost, ale i nedostatky městské komunikace. Snímek prostřednictvím voiceoveru přibližuje příběh překonání strachu díky každodenní rutině, ale hlavně tematizuje ztrátu, která přetrvává i po dvaceti letech. Tento niterný boj je zprostředkován autentickou a poetickou formou. Autorka ukazuje nejen svůj příběh, ale i to, že některé věci zůstávají neměnné.“ (vyjádření studentské poroty)