Můj táta onemocněl, což mu znemožnilo dál pracovat, a tak teď zase chytá ryby. Ty plavou v rybničním mikrokosmu a netuší, že se taky můžou stát kořistí. Rybník je omezující hladinou i kontemplativním zrcadlem nitra, v kterém se občas zaleskne vztah otce s dcerou. Pozorující se stává pozorovaným.

Porota snímek ocenila „za zručné propojení poutavé vizuální stránky s jímavým voiceoverem. Autorce se podařilo provést diváky metaforickou cestu dcery do nitra svého otce a vytvořit z ní krásný, silně autorský a autentický film.“