Zuzana Fuksová
spisovatelka, moderátorka, raperka

Filmy První poslední cesta, Konec dovolené, Johanna, Trasa, které jsme letos vybrali, zdánlivě nic moc nespojuje, ale ejhle, nakonec ano: ani jeden se nespokojí s rychloodpověďmi. Jsou to filmy, které si nechávají něco pro sebe, mluví obrazy, náznakem a humorem a přece působí autenticky a ryze.

Tomáš Bojar
režisér, scénárista a producent

U filmů, které jsme ocenili, ale i u různých dalších, na které se nakonec nedostalo, se mi moc líbila jedna základní, zdánlivě triviální, ale přitom dost nesamozřejmá věc: jejich autoři měli skutečně co říct. A udělali to často s tak sympatickou lehkostí a přirozeností, že se mi některé obrazy a scény ještě vrací. Osobně mě nejvíc nadchlo citlivé a soustředěné pozorování světa ve filmu Trasa. Celá jeho poetika mi v té své neokázalosti a jemnosti připadá mnohem přesvědčivější než u spousty ostentativně uměleckých filmů, které jsou k vidění na velkých festivalech. Také se mi moc líbila základní poctivost První poslední cesty: tomu filmu se prostě dá věřit a když o něm řeknu, že „jde až na dřeň“, nepřipadám si, že vyslovuji přihlouplé klišé.