Vítězné filmy – My Street Films

Vítězné filmy 2021:

V letošní tříčlenné porotě zasedl hudebník Martin Kyšperský, novinář Pavel Sladký a režisérka a lektorka My Street Films Viola Ježková. Vítězný film Vesnickej asfalt zachycuje vztah dvou bratrů, které kromě rodinného pouta pojí i společná vášeň k parkouru. Přestože najdou způsob, jak se tomuto městskému sportu věnovat v omezených podmínkách na vesnici, společný koníček je v ohrožení ve chvíli, kdy starší z bratrů odchází za studiem do města. “S jednomyslnou radostí chceme udělit první cenu Petru Žemlovi za Vesnickej asfalt. Snímek lyricky a nevtíravě ukazuje příběh dvou bratrů-parkouristů, který je vystavěn s mimořádným citem pro přítomný okamžik, ale i kontext, v němž se odehrává,“ shrnuje porota důvody pro udělení hlavní ceny. Pro syrovost a otevřenost filmu Spojení se porotci rozhodli ocenit druhou cenou režisérku Marii Sieberovou, za originální zpracování celospolečenského problému sexuálního obtěžování potom režisérku Kateřinu Wieckovou za film Žínky. Kromě třech hlavních cen se porota rozhodla udělit i Zvláštní uznání režisérskému tandemu Elišce Plíhalové a Markétě Slané za jejich snímek Ooh, That’s Okay, který posouvá formát vlogu a nebojí se přinášet osobní svědectví o světě, jehož problémy jsou na jednoho člověka až příliš velké. Novinkou tohoto ročníku je ustanovení studentské poroty. K udělení ceny organizátoři pověřili pětici studentek z oblasti filmových nebo mediálních studií. Ze všech přihlášených filmů se studentská porota rozhodla ocenit film Spojení. „Snímek tematizuje přerušení spojení, k němuž občas dochází nejen mezi radiopřijímači, ale také v mezilidských vztazích. Autorka efektivně využívá filmové řeči k analýze vlastního vztahu s matkou, čímž si k ní zároveň hledá cestu,“ zní odůvodnění porotkyň.

Petr Žemla

Vítek a Pepa jsou bratři, které vedle bratrství pojí také vášeň k parkouru.

Namísto městských kulis a party kamarádů jim však musí vystačit okolní prostředí a hřiště, které jim rodiče postavili na zahradě.

Může to stačit?

Marie Sieberová

Moje máma spojuje lidi ze zastávky na zastávku coby tramvajačka.

Ráda se digitálně spojuje s lidmi po celém světě prostřednictvím rádiových vln coby radioamatérka.

Spojení se mnou je vzdálené a těžko dosažitelné.

Kateřina Wiecková

Obtěžování žen muži je pokládáno za běžnou a tolerovanou součást našich životů.

Film skrze výzkum a konkrétní svědectví překvapivě a sugestivně odhaluje, kolik žen má s obtěžováním přímou zkušenost. Bez obviňování vyzývá muže, aby si lépe uvědomovali své chování vůči ženám.

Snaží se motivovat ženy k práci na sobě, odvaze ozvat se a být sama sebou.

Markéta Slaná, Eliška Plíhalová

Deníkový film posouvá možnosti vlogu a stává se osobním svědectvím o životě ve světě, jehož problémy jsou na jednoho člověka až příliš veliké.

Environmentální žal, kolektivní deprese, odcizení a zrušená budoucnost: „Kde hledat energii předstírat, že životy v tomto světě jsou žitelné?“

Film dospívá k naději, kterou nachází ve významu každodennosti a v sebelásce.

Vítězné filmy 2020:

Lenka Jirků

Všichni tam musíme, málokdo se těší a absolutní většina z toho má strach. Smrt. Kdy jste se o ní naposledy bavili? A je to vůbec potřeba?

Umírá mi táta a mě, vedle tisíců jiných myšlenek, pořád visí v hlavě jedna veliká. Jak už neumíme se smrtí pracovat, ani trochu. Nikdo nás to neučil. Ve světě převyspělých technologií se ve společnosti blahobytu nedokážeme vyrovnat s tou nejzákladnější jednotkou života, jeho koncem.

Tento film zachycuje cestu mého prvního doprovázení.

Věra Matějková

Nejlepší dovolená je ta, na které člověk najde sám sebe. A když se dovolená opravdu vydaří, může být těžké vzpomenout si, kým jsme byli dřív. Krátký dokument vychází z autobiografické zkušenosti autorky s návratem z rodičovské dovolené do zaměstnání.

Ondřej Pilát

Filmový portrét Johana vypráví příběh mladé dívky z Valašska a jejího života v Praze. Dokument hledá odpověď na otázku, jak spolu souvisí důvěra a provazy. A co si o tom všem asi myslí kočky?

Tereza Štěpánová

Trasa je film o osmi výpravních budovách architekta Josefa Dandy, o vnímání architektury a o cestě vlakem. O světle, odrazech ve skle, hlášeních, o spěchu i čekání. Kdy naposledy jste měli čas pořádně si prohlédnout vlakové nádraží?

Vítězné filmy 2019:

Martin Pfann, Kateřina Kaclíková

Sokolovská 161, Praha 9

Je možné s pískáním v uších něco dělat? Film vyhledávající zdroje hluku v městské krajině. Jde po stopách zvuků, které autora obklopují, od hučení motorů, přes řinčení železnic, tikot hodin v domácnosti až po vlastní tinnitus.

Film Tinnitus vyniká svým aktuálním námětem, poukazujícím na neustále vzrůstající míru hlukového smogu ve městech, i osobním pohledem na tuto problematiku, již nám autoři filmu představují. Ve stejné míře oceňujeme využití filmových postupů, práci se střihem a zvukem, která vytváří intenzivní filmový zážitek.

Valerie Vítů, Zuzana Martáková, Karolína Knězů

Masarykovo náměstí, Pelhřimov

Pelhřimov- malé město na Vysočině, město rekordů a kuriozit, město velké bundy a obřího nádobí, město čertů a strašidel. Je multikulturní? Je tolerantní? A co na to Pelhřimáci? Film vznikl v rámci workshopu My Street Films 2019 Brno pod vedením Bohdana Bláhovce a Jaroslava Kratochvíla.

Porota se rozhodla film ocenit za obdivuhodné množství práce na projektu a za originální a vtipné zpracovaní aktuálních otázek

Vítězné filmy 2018:

Barbora Šimková

Karolíny Světlé 18, Praha

Snímek zachycuje jeden z velkých problémů současné metropole, kterým je čím dál víc nedostupné nájemní bydlení a s ním související vylidňování centra. Na příběhu samoživitelky s dítětem, daném do kontrastu s projevy nijak neregulovaného turismu, sledujeme jeden z mechanismů, kterým se z centra Prahy stává město duchů. Autorce se podařilo s plnou vahou položit otázku, jakou vlastně chceme Prahu. Její práce má potenciál donutit diváky k zamyšlení, zda by nebylo dobré udělat něco pro to, aby se v našem hlavním městě dalo i do budoucna žít.

Míša Weingartová a Tereza Langrová

Povrchový lom Bílina, Bílina

V českém prostředí, kde je rasismus na vzestupu, demokracie na ústupu a vlády se drží populistické hnutí se zdá být klimatická změna odsunuta do pozadí. Nepochybně se ale děje a je nutné se k ní postavit čelem. Ekologické hnutí Limity jsme my na tuto problematiku upozorňuje metodou občanské neposlušnosti, při které naprosto vědomě poruší zákon, aby na vážnost situace upozornili. Neposlušnost, která tradičně nese spíš negativní význam je pro ně cestou k emancipaci a změně.

Sára Englišová a Kateřina Tisová

Bolzanova 7, Praha

Jen pár kroků od Hlavního nádraží se pod rušnou magistrálou nachází sociální centrum Naděje pro lidi bez domova. Tam se každý týden už dvacet pět let odehrává bohoslužba pod vedením kazatele Petra Ševčíka. V Bibli stojí: „Buďte jako ptactvo nebeské, které se nestará, co bude jíst, kde bude spát, do čeho se oblékne, jen buďte spravedliví.” Jak moc je takové sdělení paradoxní, jsou-li to takřka jediné otázky, které si dennodenně bezdomovci kladou? Každou neděli jim kazatel předčítá Písmo svaté s pasážemi o hodnotách a spravedlnosti. A to ve světě, který se nezdá být spravedlivým ani zdaleka. Mezi čtením takovýchto úryvků a zpíváním biblických písní vypráví kazatel historky ze svého života.

Vítězné filmy 2017:

Širín Nafariehová

Petřínské sady 5, Praha

Člověk pozná sám sebe jen do té míry, do jaké pozná svět. -Johann Wolfgang von Goethe

Bára Hlaváčová, Kateřina Kaclíková a Tadeáš Polák

Jeseniova, Praha

Během 17. listopadu se napříč repubilkou tradičně koná mnoho demonstarcí. 17. listopadu 2016 tomu ani v Praze nebylo jinak. Co však dělali ti, kteří na demonstrace nemířili? Jaký byl jejich den volna. A jak to vše na nás působí s odstupem, nebo z úhlu těch shora? Zkoumá Jiná perspektiva.

Pavla Mudráková

Areál bývalého vodního cvičiště v Hodoníně, Hodonín

Jednu neděli v měsíci za svítání se v areálu bývalého vodního cvičiště v Hodoníně vynoří podivuhodný svět všeobecné chovatelské burzy. Tuto událost je možné přirovnat zjevení: chovatelé a zájemci všeho věku, různých národů, množství roztodivných plemen zvířat. Film zachycuje vztah a doteky chovatelů a chovaných. Bílé holubice v upracovaných rukou.

Tereza Plavecká

Čimický háj, Praha 8

Letní poetická procházka Čimickým hájem, lesem mého dětství, který je plný zvuků, paměti, tajemství a otázek. Je les metaforou dětství? Kolik cest vede z lesa? Jde se myšlenkově vrátit?

Vítězné filmy 2016:

Karl Friis Forchhammer

Nuselské schody, Praha

Pětice kluků školou povinných tráví svůj volný čas před stěnou pomalovanou graffiti. V surovém prostředí blízko železničních kolejí sledujeme rap v procesu vzniku. Svobodný projev školáků a bezprostřední texty doprovázené hudebním podkresem z mobilu naznačují mnohé o tom, jak vnímají svět.

Lenka Kerdová

Veletržní 11, Praha 7

Asociativní film o prolínání osobního s obecným, o vztahu paměti místa a vzpomínek jednotlivce, o procesech smíření a vyrovnávání se.

Viktorie Lörinczová

Smržov ( u Hradce Králové ), Smržov,

Ve Smržově u Hradce Králové žije poklidně okolo 300 obyvatel. Vesnice se nachází na okraji největšího lesa v blízkém okolí. Je protknut lesními cestami, plný divoké zvěře a rybníků. Uprostřed lesa se cesty proměňují v asfaltové silnice, které člověka dovedou k několika zabezpečeným vratům. Když přijdete blíž, zjistíte, že stojíte před obrovským, ostře hlídaným, plně funkčním objektem, který vás ve své blízkosti sleduje namířenými kamerami. Co je za tou zdí? Ani starosta nebyl obeznámen s tím, co by se mohlo v daném prostoru nacházet. Obyvatelé vesnice tam žijí s tímto zřízením za zády s nezájmem o jeho provoz a účel do dnes. Neví, co mají za humny a co jim může ovlivnit v budoucnu jejich život.

Vítězné filmy 2015:

Petra Krejčová

Plzeň, Plzeň

Šipka vždycky ukazuje směr. „Lidi nejsou takhle všímavý…“

Khin Hsu

Vítkov, Prague

This movie takes place at a park at Vitkov in Prague 3. This could be called a poetic documentary. It is presenting the difference between Burmese culture and Czech culture.

Marie Lukáčová

Českoslovensé pohraničí (Opava, Kateřinky), Opava

Ve filmové současnosti, vlivem všech aliančních mezikontinentálních smluv pro stále jednodušší tvorbu bezbariérových vztahů, se pomalu a neviditelně vytvořil nový společenský systém. I přes značné úsilí hrstky odpůrců se neustále posilující neoliberalismus transformuje do jiných podob se stejným základem skrytých elit. Bují v místech, na kterých by se svou dřívější rétorikou neměl naději k úspěchu. Jeho neviditelná ruka se podřizuje požadavkům mladších generací, které už svůj život nechtějí utápět v kariérním růstu, nýbrž si stylově užívat eskapistický, nikoho nevykořisťující život.

Vítězné filmy 2014:

Taťána Rubášová

Ostrovského 4, Praha

Nenašla jsem dobové záznamy, fotografie, dokumenty. Našla jsem paní Markovou.

Michal Hříbek

Náměstí Hrdinů 7, Praha

Každý den musíme číst mnoho textů. Do jaké míry dokážeme tuto záplavu regulovat?

Co-laboratory

Řezáčovo náměstí, Praha

Příběh o Mildovi a jeho partě, lásce k muzice a jednom malém experimentu. Dokument jako stroj času, který se snaží propojit dvě diametrálně odlišná období jedné rohové hospody na Řezáčově náměstí.