Sezóna workshopů My Street Films pomalu začíná, a tak se můžeme začít těšit na nové krátké filmy, které vzniknou během několika setkání v Praze, Brně a Ostravě. Doplní je individuální střihové konzultace a online seminář o lidském hlase v dokumentárním filmu. Na workshopech se opět sejdou začínající a zkušení tvůrci, kteří prostřednictvím osobních témat, experimentů i dokumentárních postupů společně hledají formu, jak vyprávět příběhy, které v běžném prostoru často zůstávají potlačené, neviditelné, nebo obtížně sdělitelné.

Každá lokalita má své specifické projekty, ale společné jim je to hlavní: odvaha pojmenovávat věci napřímo, jít do hloubky a zkoumat svět skrze osobní optiku. Pražský workshop se letos nese ve znamení návratů a introspekce. V projektu Spolužáci se autor vrací do prostředí svého dětství – do komunity, ze které odešel. Sleduje, jak se životy bývalých spolužáků rozešly, a zároveň reflektuje vlastní útěk a důvody, proč nebylo možné zůstat. V silně introspektivním projektu Hlasy se autorka pokouší zachytit prožitek akutní psychózy s příznaky schizofrenie. Hlasy, které nejde umlčet, se stávají nástrojem pro hledání formy autoportrétu, který zároveň otevírá i širší společenský diskurz o duševním zdraví. Další z projektů, Děloha +, otevírá téma bolesti, kterou není snadné sdělit – konkrétně endometriózy. Autorka zkoumá patriarchální epistemologii bolesti a to, jak společnost bolest žen zneviditelňuje, zlehčuje nebo odmítá chápat. Na opačném konci spektra stojí citlivý mikro-příběh Sousedky – portrét přátelství mezi babičkou a její sousedkou, ve kterém se odráží jak humor, tak každodenní hašteření a drobná dramata.

Brněnské projekty se pohybují mezi rodinnou reflexí, profesní identitou a hledáním místa v těle i krajině. Dvojčata přinášejí citlivou reflexi vývoje sourozeneckého vztahu, zatímco Nejsem učitelka tematizuje identitu „učících umělců“ – lidí, kteří lavírují mezi pedagogickou a uměleckou rolí. Neviditelný strom sleduje portrét matky a ženy po padesátce, která se vyrovnává s pocitem nepotřebnosti a neviditelnosti. Jde o velmi osobní, ale zároveň generačně sdílené téma. Zcela jiný přístup zvolila autorka projektu Výšky, věnovaný vysokohorskému treku kolem hory Mont Blanc. Skrze fyzickou námahu a izolaci chce autorka rozvíjet vnitřní dialog, který bude doprovázet hudbou vlastní tvorby. Projekt tak kombinuje dokument, deník i hudební kompozici.

V Ostravě se letos profilují silně poetické a esejistické projekty. Mizející Manchester je filozofická esej o mizejícím industriálu – o městech, která ztrácí své „tváře z cihel“, ale i identitu. Projekt Kousek chleba v ruce sleduje otce v životní krizi – portrét muže, který se musí znovu definovat. Podobně intimní je i snímek Děda, který se pokouší pochopit rodinnou historii a smíření s mužem, jenž z rodiny odešel. V projektu Buben se autor dívá na křehkost puberty jako na prostor plný napětí, hroutících se jistot, ale i tichých superhrdinů, kteří v nás někde přetrvávají.

Workshopy slouží jako bezpečný prostor pro experiment, sdílení a touhu po vlastní tvorbě. Jak se budou projekty vyvíjet, co z nich nakonec vznikne – a jak se promění samotní autoři a autorky – to všechno ukážou následující měsíce a filmová setkání.