Traduje se, že ve volných chvílích chodíval Antonín Dvořák na newyorské hlavní nádraží pozorovat vlaky s němým úžasem. Podobná fascinace stojí za impulsem k tvorbě tohoto dokumentu. Tento počin je pokusem o vpravení sondy do těla vlaků skrze kategorii rytmiky a časovosti. Tedy kategorií, které v případě tohoto specifického autonomního světa nabývají zvláštního významu i tím, jak ovlivňují život svých pracovníků.