V roce 2014 se mapa na webových stránkách My Street Films začala zaplňovat krátkými filmy, které reflektovaly různorodé fenomény městských ulic. Mnohdy první filmové pokusy odhalovaly skrytý, přesto živý prostor sdíleného veřejného prostoru, odkrývaly historické vrstvy, zviditelňovaly moderní transformace, i pošetilé fúze, přinášely mikro příběhy stálých obyvatel i náhodných procházejících. Na filmové mapě vznikal pestrý organický obraz našeho bezprostředního okolí. Obraz tohoto vnějšího světa začal být postupně doplňován o pohledy vnitřního světa – o portréty blízkých, kamarádů, sousedů, a taky filmy o vlastních fóbiích, traumatech a pochybnostech. „Filmy z ulice“ se tak staly nejen prostředkem zkoumání a zaznamenávání okolí, ale také možností, jak nahlížet a zpracovávat témata skrytá pod povrchem – která jsou osobní, citlivá i po/citová.

V jubilejním desátém roce My Street Films zde přicházíme s online přehlídkou, která reprezentuje rozličné fenomény ulice tak, jak si jich všimli a svými filmy zaznamenali jejich autoři a autorky. Různorodé pohledy tak nahlížejí na ulici v celé její škále: jako na místo osobní i historické paměti, jako na prostor občanského aktivismu, performativní prostor divadelního jeviště, či jako na veřejný prostor kontrastující s intimitou. 

Zatímco snímek Stopovaná pátrá po ztraceném významu symbolu na uličních fasádách a naráží na absenci paměti a všímavosti, autorka filmu Na Knížecí propojuje osobní historii s historií místa a vytváří barvitý obraz proměny městského prostoru v průběhu jednoho lidského života. Režisérka filmu Přechod se zase pokouší o vlastní vypořádání se s místem osobní tragédie. Film Co dělat, když vlaky projíždí představuje městskou periferii jako kreativní divadelní jeviště a místo impulzivního svobodného projevu. Tvrdý trénink na městskou akrobacii jakožto přímou interakci těla s prostorem ulice zachycuje Vesnickej asfalt. Zatímco Tinnitus odkazuje k patologické nesnesitelnosti všudypřítomného městského hluku, snímek Transformace, výpary, melanosis nabízí kontemplativní vizuální esej o znečištění městské krajiny. Konfrontaci veřejného a intimního prostoru zpracovávají filmy Johana, jenž pátrá po otázkách důvěry,a Žínky zkoumající aspekty obtěžování žen ve společnosti. K fenoménu aktivismu ve veřejném prostotu přidáváme Pár slov k neposlušnosti.