Hra a hravost
Leonardo DaVinci řekl, že je lepší něco tvořit, než se něco učit. Na workshopech My Street Films se snažíme s těmito aspekty pracovat v symbióze. Učíme poznávat zákonitosti filmové řeči, a zároveň vedeme k tvorbě a otevíráme obzory vstříc kreativitě. Nedílnou součástí tvůrčích procesů je hledání, experimentování, chybování, bloudění ve slepých uličkách i překvapivé jiskřivé wow momenty, kdy do sebe skládačka jednotlivostí a nahodilostí dokonale zapadne. Hra a hravost představují esenciální ingredience, které dodávají nesnadnému a dlouhému tvůrčímu procesu lehkost a volnost, podporují zvědavost a dávají prostor spontánní improvizaci i náhodě.
Dokument není jen nástrojem osobité výpovědi, ale také hrou se skutečností. Forma dokumentárního filmu je veskrze hravá (found footage, inscenace, rekonstrukce reality, formální experimenty, prolínání fikce a reality). Hra může posloužit jako subverzivní nástroj, stejně tak ale představuje esenci nečekaných objevů a odhalování nových perspektiv. A nesmíme také zapomínat, že jsme homo ludens (hrající si člověk), kterému přináší potěšení hra samotná. Jak říká Quentin Tarantino: „Filmování je jako hra. A pokud se u toho nebavíte, něco je špatně.“
Tato online přehlídka se zaměřuje na filmy, které se vyznačují hravostí – hravostí autorů*ek, ať už s filmem jako médiem, s obrazem, s vyprávěním, či s elementárním výchozím přístupem. Hra a kreativita jsou tady jako neoddělitelné spojnice. Autorka filmu Ukradl jsi mé srdce např. rozmlouvá s alter egem a hledá spojitost mezi vlastní identitou a místem svého původu. Režisérka snímku Ryby rozehrává hru perspektiv lovce a kořisti a v kreativních filmových obrazech prostřednictvím skleněných hranolů hledá odrazy sebe sama. Autorky filmů Brno-Zábradlí a Přechod vedou hravý i herní dialog s veřejným prostorem, přičemž zároveň čelí vlastním traumatům a úzkostem. Dětský nezištný pohled filmu Jde totiž o člověka nastavuje alternativní perspektivu, která tolik chybí v běžném nahlížení na lidi žijící na ulici. Filmové listování animovanou knihou Žínky zase prostřednictvím zkratky vykresluje zprávu o postavení žen ve společnosti. Intermediální hra s prostupujícím tělem performera je příznačná pro snímek Qirim. Noha ve filmu My Feet Film poťouchle zkoumá cesty poznání a nekonečné pohledy očí těkají, až jsou KO but happy.
